Média k uchovávání informací ve starověké Číně

Seminární práce k předmětu ISKB30 Informace, komunikace a identita, absolvovaný v podzimním semestru 2021.

Média k uchovávání informací ve starověké Číně

Zaměříme-li se na informaci-artefakt, jedna z prvních idejí, které nám, studentům informační vědy, vytanou na mysli, bude jistě pojetí informace jako věc, kterou definoval Michael Buckland.[1] Takovéto objekty „mají kvalitu předávat znalosti nebo komunikovat informace“[2]. Historické informace jako věci, na než se v rámci této seminární práce zaměřuji, jsou obzvlášť distinktivní díky právě těmto kvalitám – zaznamenání informace a uchování této informace pro budoucnost. Nejen, že si díky informacím obsažených v samotných médiích můžeme udělat lepší představu o tom, jak vypadal život ve starověké společnosti, můžeme také ale zjistit, jak médium, které bylo vybráno a použito pro zaznamenání informace, tuto společnost a její kulturu ovlivnilo. V rámci této seminární práce se zaměříme na informační artefakty ve starověké Číně, které mohou přinést mnoho zajímavých postřehů o historii našeho oboru.

Éra před–papírová ve starověké Číně

Před vynálezem papíru v dynastii Chan byly ve starověké Číně informace zaznamenávány na přírodní materiály jako želví krunýře, kosti zvířat, kámen nebo bambus, ale také na materiály vytvořené člověkem – jako bronz a látky.[3] V této části práce se zaměříme na tři hlavní materiály pro zaznamenávání informací – věštecké kosti, bambus a hedvábí. Všechna tato média ale můžeme nejprve vztáhnout k prvotnímu vynálezu, bez kterého bychom je nepotřebovali – k písmu.

Vynález písma v Číně

„Podle našich nejlepších znalostí předpokládáme, že písmo bylo vynalezeno ex nihilo čtyřikrát v lidské historii: v Egyptě, v Mezopotámii, v Mesoamerice a v Číně.“[4] Ačkoliv písmo na Blízkém východě je starší, doposud nebylo prokázáno, že by vznik čínského písma byl písmem v Mezopotámii ovlivněn.[5]

Neolitické písmo používané v Číně se skládá ze značek vytvořených z primitivně designovaných čar, které bylo nacházeno zejména na keramických nádobách, typicky se na nich nachází jen vždy pouze jedna značka. Nemáme proto žádný důkaz o tom, že by bylo možné tyto značky kombinovat do smysluplných skupin, ani že by byly reprezentací zvuku, slova či číslovky, ani nemáme důkaz o možnosti použití těchto znaků jako systému. Někteří archeologové v těchto značkách vidí předchozí podobu čínských znaků a pokouší se tak rekonstruovat, jak probíhal vývoj písma, zatímco jiní odmítají názor, že by tyto neolitické značky byly spojeny s čínským písmem.[6]

Nejstarší čínské písmo pochází z dynastie Šang (1200–1050 př. n. l.), a jedná se o písmo jasně reprezentující čínský jazyk, ačkoliv je jeho forma velmi limitována, a to jak lokálně, tak tematicky – zaměřuje se na úzký institucionální kontext. Vynález písma se vztahuje k císaři a jeho praktikám věštby,[7] o kterých budeme níže podrobněji pojednávat.

Čínské písmo vzniklo z realistických kreseb zaznamenaných předmětů, a zůstalo do současnosti bytostně piktografické. Často je nazýváno ideografické, protože vyjadřuje význam znaku malými obrázky poměrně nezávisle na jazyku.[8]

Dnešní čínské písmo je logosylabické, čínské znaky jsou reprezentací slova a morfémů a neoplývá alternativní fonetickou variantou. Současný vysokoškolsky vzdělaný člověk oplývá znalostí asi 4 000 znaků.[9]

Věštecké kosti

Prvním důležitým médiem, které musíme ve výčtu starověkých čínských psaní vytyčit, jsou věštecké kosti. Věštecké kosti jsou praktikou, která se objevila již v období neolitu v pátém tisíciletí př. n. l., lokálně v Číně o ní máme doklady staré tři tisíce let a datuje se tak poprvé do období vlády dynastie Šang.[10] Tato praktika byla nástrojem pro akt komunikace se zesnulými předky, sloužila jako zdroj moudrosti a rad.[11] Cílem císaře při věštbě bylo skrze komunikaci se svými předchůdci získat důkaz, a tak nezvratně potvrdit císařovu legitimnost a autoritu.[12]

Praktika byla zjednodušeně následující: na hladký povrch kosti byla vyrytá otázka, kost byla následně vložena do zdroje horka, dokud se na jejím povrchu nevytvořily praskliny. Věštecká kost byla pak pečlivě studována a dle prasklin byla interpretována odpověď předků na otázku.[13]

Nejčastěji pokládané otázky se týkaly počasí a přírodních fenoménů, předpovědí pro zemědělství,[14] ze kterých můžeme doložit první důkazy o kontinentální, zemědělsky orientované kultuře,[15] ale otázky se týkaly i lovu, cestování a vojenských výprav, další se týkaly rození dětí, náboženských obřadů, významů snů, a jednou z častých kategorií bylo také zdraví a rady týkající se nejrůznějších onemocnění (častá byla bolest hlavy a bolest zubů).[16]

Mezi oblíbené kosti pro výrobu věšteckých kostí patří lopatky býků, dále také lopatky koz a ovcí. Dalšími materiály, se kterými se takto pracovalo, byly želví krunýře (jež byly považovány za symetričtější, esteticky půvabnější a jednodušší k popsání i manipulaci), dále kousky paroží a rohů, ale příležitostně také části lidských lebek. Nástroji pro vyrývání otázek do těchto materiálů byly bronzové nože a pilky, ale také měkké polodrahokamy, zejména jadeit.[17]

Rozdíl mezi věštícími kostmi z období neolitu a těmi dynastie Šang spočívá ve zprávě vynesené na věšteckou kost, která souvisí zejména s výše uvedenou problematikou písma – v období neolitu nebyly pokládány otázky, ale byly do kostí ryta jména klanů nebo číslice, což je pravděpodobně způsobeno nepříliš širokým rozsahem písma, které nepokrývalo možnost pokládat otázky.[18] Díváme-li se na tuto praktiku v Číně, musíme se na ni zaměřit jako na kulturně podmíněnou aktivitu motivovanou kultem předků, ve které je do značné míry sociálně zakotvená.

Bambus

Jedním z nejčastějších materiálů, na který se psalo, byl bambus. Proužky bambusu byly levnější než hedvábí, o kterém budeme ještě hovořit, ale jeho hlavní nevýhodou byla jeho váha. Psaní na bambusové proužky mělo také alternativu v používání dřevěných tabulek (čínsky fang), které byly používány jen pro zprávy do sta slov. Pokud byla zamýšlená zpráva delší, byla zaznamenaná na bambusové proužky (čínsky ts'ê).[19]

Dřevěné tabulky byly používány zejména k zaznamenání modliteb a byly páleny společně s dalšími náboženskými obětinami, aby mohla modlitba vystoupat do nebe. Mezi další užití dřevěných tabulek patří šíření královské zprávy a sloužily zejména k potřebám veřejných autorit.[20]

Hovoříme-li o dřevěných tabulkách, musíme zmínit také kartografické artefakty. Jedná se o důležitý pramenem informací, nejstarší exempláře se datují do roku 300 př. n. l., do období válčících států. Čtyři mapy z dynastie Čchin byly nalezeny ve vějířovité nížině vybíhající z horského pásma Čchin-ling na pohřebišti mezi dalšími prastarými artefakty. Tyto mapy byly vyvedené černým inkoustem na čtyři dřevěné tabulky (jejichž šíře byla 1,1 cm, délka 26,7 cm a šířka od 15 do 18,1 cm)[21].

Proužky bambusu se na rozdíl od dřevěných destiček přivazovaly k sobě hedvábím nebo kůží, většinou měl na sobě každý proužek bambusu pouze jeden řádek textu a psalo se pouze na jednu stranu. Autoři, kteří byli považováni za klasiky, měli dovoleno zapisovat své texty na bambusové proužky téměř dvojnásobně velké, jako zbytek literatury, kterému nebyla připisována taková důležitost (šíře bambusových proužků pro texty klasiků se pohybovala mezi jednou a třemi stopami, cca 30,5 – 91,4 cm). Takovéto svázané tabulky z bambusu jsou považovány za předchůdce knih a podléhaly mnohým způsobům destrukce.[22]

Hedvábí

Bambus, ačkoliv byl poměrně těžký, byl užíván pro psaní častěji než hedvábí, a to zejména kvůli jeho vysoké ceně. Jeho využívání se s velkou pravděpodobností zvýšilo až po vynalezení štětců za vlády císaře Qin Shi Huang kolem roku 220–210 př. n. l., do které se datuje nejstarší zachovaný text na hedvábí.[23]

„Podle tradičního čínského podání objevila možnost zhotovovat látky z vláken kokonů bource morušového r. 2698 př. n. l. Lej Cu, manželka mýtického Žlutého císaře (známá též jako paní Si-ling). Legenda existuje v různých variantách, jimž je společné přesvědčení, že Lej Cu nejen objevila tajemství kokonu, ale vynalezla i způsob spřádání hedvábných vláken a tkaní látek.“[24] Pokud ovšem poodstoupíme od mýtů k archeologickým nálezům, zjistíme, že hedvábí bylo v Číně známe už v období neolitu, z těchto archeologických nálezů ale nelze určit, jestli tyto látky pocházejí z domestikovaného bource morušového.[25]

Bourec byl chován v 17.-11. století před naším letopočtem za vlády první čínské dynastie Šang, kde bylo hedvábí běžné. Ve starověku se vedle pěstování obilovin a pěstování moruší jednalo o základ zemědělského hospodářství.[26]

Starost o bource (nejen o hmyz samotný, ale také o morušové stromy) a zpracovávání vláken bylo ženskou záležitostí, což dokazuje literární topos dívky zručné hedvábnice a zápletka „dostaveníčko pod morušovými stromy“,[27] což můžeme považovat za zajímavý důkaz o tom, jak technologie historicky ovlivňovala kulturu a podmiňovala společenské standardy.

Ačkoliv bylo hedvábí známé i v Asýrii a Sýrii, čínské hedvábí bylo ceněné pro své zpracovávání navíjením na rozdíl od úpravy česáním a předením. Čína byla tedy napřed v technologické rovině, která dodávala čínskému hedvábí superiorní kvalitu, a bylo drahé nejen na vývoz po započtení cestovních nákladů, ale také se jednalo o velmi drahou domácí položku.[28] Čína proto svůj monopol na hedvábí úspěšně střežila, a to až do roku 552, kdy byzantští mniši pronesli z Číny kokony v dutých holích.[29] „Tato legenda je zajímavá spíše jen významem, který přikládá zlomení čínského monopolu na hedvábí, než jako prokázaná historická skutečnost.“[30] To zejména vzhledem k tomu, jak důležitou roli ve výrobě hedvábí hrála ona úprava a technologie.

Hedvábí pro potřeby psaní bylo máčeno ve vodě, kde bylo do kokonů tlučeno, dokud nebyly zredukovány na pastu. Odpad, který při tomto procesu vystoupal ke hladině, byl odstraněn. Následně bylo použito síto k separaci čistého hedvábí, které bylo usušeno a formováno do tvaru listu papíru, se kterým se následně pracovalo jako později s papírem.[31]

Podobně jako v předchozí části, i v případě zaznamenávání informací na hedvábí, se musíme zmínit o mapách. Tři mapy z dynastie Chan byly nakresleny na hedvábí a objeveny v hrobce vysoce postaveného úředníka. Jedna z nich je topografická, druhá vojenská a třetí je mapou města, ačkoliv poslední zmíněná byla rozsáhle poškozena. Je pravděpodobné, že všechny byly zhotovené pro vojenské užití.[32]

Mapy a geografické úkazy nám mohou být užitečné při konstrukci teorií a důležitým činitelem při formování národu, který v jejich sevření přebývá. Již jsme se dotknuli toho, že Čína je založená na kontinentální zemědělské kultuře, podíváme.li se však na další geografické prvky, můžeme vyvodit také další závěry. Čína čelí na východě oceánu, je také ale odříznutá od zbytku světa pouští Gobi a Tibetskou náhorní plošinou, což vedlo k jisté sebeizolaci před zbytkem světa, k nezávislému vlastnímu vývoji a v neposlední řadě k myšlence své vlastní země jako primárního subjektu světa – a také přesvědčení, že jsou středobodem světa. To je mimo jiné prvek, který se dá vyčíst z čínských starověkých map světa. Z tohoto pohledu na svět se dá vyčíst také intenzivní nacionalismus, touha po půdě a domovu a tvrdohlavá mentalita kontinentálních národů.[33]

Čína papírová

Novodobá podoba papíru byla vynalezena roku 105 n. l., kdy Cchaj Lun přišel s myšlenkou vytvořit papír z kůry stromů, konopí, hadrů a rybářských sítí, a tento svůj vynález předložil císaři, který vynález ocenil, stejně jako bystrost Cchaj Luna a tím se začalo šířit využívání papíru.[34] Později se mezi materiály pro výrobu papíru objevila i bílá kůra moruše, ratan, stébla rýže, bambus nebo také kůra santalu.[35]

Výše zmíněné materiály jako bambus a hedvábí byly na rozdíl od papíru příliš těžké a finančně nákladné, což je činilo nevyhovujícími.[36] Ostatní výše zmíněné materiály měly podobné problémy, neb byly moc těžké, drahé, křehké nebo bylo obtížné do nich rýt či jinak zaznamenávat informace a zabíraly příliš místa,[37] není tedy divu, že jejich místo brzy nahradil právě papír.

Práci s papírem silně ovlivnil také vynález dřevotisku v dynastii Tchang (v období mezi 618–907 n. l.). Toto období bývá považováno za zlatý věk čínského umění a literatury, ze kterého se dochovalo přes 48 900 básní. Mezi časté tištěné artefakty patřily budhistické texty a kalendáře (užívané pro výpočty příznivých dnů).[38]

Vázání a další zpracování papíru

Tradiční papírové knihy jsou dvojího vázání (dvě široké kategorie) – typ svitek a typ kniha.[39]

Pod pojmem typ vazby svitek, který byl populární zejména v 7. a 8. stol. n. l. a užíván až do 11. stol., si můžeme představit spojení papírů do dlouhé sekvence, na jejímž konci je přichycený bambusový váleček (může být ozdoben slonovinou, smaragdy, jadeitem nebo jinými vzácnými kameny) umožňující navíjení této sekvence. Na takový váleček se pro ochranu nejprve přichytil prázdný papír (u luxusnějších svitků se mohlo jednat také o hedvábí, satén nebo jinou látku) a na něj byla teprve usazena první stránka svitku. Mezi pěti až deseti takových svitků bylo uloženo společně v kontejnerech či pytlích.[40]

Typ kniha byla zpracovávaná třemi hlavními styly vazeb – motýlí vazbou, ovinovanou vazbou a vazbu nití.[41]

Papír nebyl určen a využíván jen k zaznamenávání psaného textu, ale také jako médium pro uchovávání obrazové informace jako obrazy a kaligrafii. Umělecká díla byla vyvedena za závěsných svitcích, ale klasických ručních svitcích, a ačkoliv se forma provedení mohla lišit, základní technika zůstávala stejná – dílo bylo vloženo na několik vrstev papíru a následně připojeno k měkkému materiálu podobně jako výše zmíněné svitky. Tato praktika je stará nejméně 1500 let.[42]

Ochrana papíru

Co je ale důležité podotknout je, že již starověcí Číňané si uvědomovali křehkou existenci svých zaznamenaných informací, a proto vymýšleli způsoby, jak je co nejlépe uchovat pro budoucnost. Toto uvědomění přišlo velmi krátce po vynalezení papíru a jedná se o zajímavý střípek historie knihoven.

Mezi důležité složky ochrany papíru patřilo zejména vytvoření bezpečného prostředí odpuzujícího škůdce jako hmyz a červi, kteří byli obzvláštním problémem v jižní Číně. V rámci ochrany fondu proti této hrozbě vynalezli způsoby nejen chemického ošetření papíru, ale také aplikovali preventivní opatření při vazbě a také chemicky ošetřovali prostředí, ve kterém byly informace v papírové podobě uchovávané.[43]

V poslední kategorii stojí za zmínku, že knihovny a police, na kterých byly knihy ukládány, byly vyráběny z široké palety tvrdých dřevin, jejichž aroma činí toto prostředí pro červy odpudivé. Mezi takovéto dřeviny patří např. jedle čínská, katalpa, santal nebo také kafrovník.[44]

Citace:

[1] BUCKLAND, Michael K. Information as Thing. Journal of the American Society for Information Science [online]. 1991, 42(5), 351-360 [cit. 2021-12-30].

[2] Tamtéž.

[3] ZHONG, Zhou Baa. The preservation of ancient Chinese paper. Studies in Conservation [online]. 2013, 33(1), 19-21 [cit. 2022-01-01]. ISSN 0039-3630. Dostupné z: doi:10.1179/sic.1988.33.1.19

[4] BOLTZ, William G. The Invention of Writing in China. Oriens Extremus [online]. Harrassowitz Verlag, 2001, 42, 1-17 [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/24053703

[5] Tamtéž.

[6] Tamtéž.

[7] Tamtéž.

[8] Tamtéž.

[9] Written Chinese. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Written_Chinese

[10] HUNG-HSIANG CHOU. Chinese Oracle Bones. Scientific American [online]. Scientific American, a division of Nature America, 1979, 240(4), 134-149 [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/10.2307/24965178

[11] Tamtéž.

[12] BOLTZ, William G. The Invention of Writing in China. Oriens Extremus [online]. Harrassowitz Verlag, 2001, 42, 1-17 [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/24053703

[13] HUNG-HSIANG CHOU. Chinese Oracle Bones. Scientific American [online]. Scientific American, a division of Nature America, 1979, 240(4), 134-149 [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/10.2307/24965178

[14] Tamtéž.

[15] TIANYU, Feng. Culture in Ancient China. Chinese Studies in Philosophy [online]. 2014, 19(3), 3-20 [cit. 2022-01-03]. ISSN 0023-8627. Dostupné z: doi:10.2753/CSP1097-146719033

[16] HUNG-HSIANG CHOU. Chinese Oracle Bones. Scientific American [online]. Scientific American, a division of Nature America, 1979, 240(4), 134-149 [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/10.2307/24965178

[17] Tamtéž.

[18] Tamtéž.

[19] CHAVANNES, Edouard. Chinese Books Before the Invention of Paper. The Open Court [online]. 1906, 1906(10) [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://opensiuc.lib.siu.edu/ocj/vol1906/iss10/6

[20] Tamtéž.

[21] HSU, Mei‐Ling. The Qin maps: A clue to later Chinese cartographic development. Imago Mundi [online]. 2008, 45(1), 90-100 [cit. 2022-01-03]. ISSN 0308-5694. Dostupné z: doi:10.1080/03085699308592766

[22] Tamtéž.

[23] Tamtéž.

[24] LOMOVÁ, Olga, Zlata ČERNÁ a Vladimír ANDO. Hledání harmonie: studie z čínské kultury. [Brno]: Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80-210-4942-0.

[25] Tamtéž.

[26] Tamtéž.

[27] Tamtéž.

[28] POKORA, Timoteus. ČÍNA A ANTICKÝ SVĚT. Listy filologické / Folia philologica [online]. Centre for Classical Studies at the Institute of Philosophy of the Czech Academy of Sciences, 1964, 87(1), 1-16 [cit. 2021-12-30]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/23465247

[29] LOMOVÁ, Olga, Zlata ČERNÁ a Vladimír ANDO. Hledání harmonie: studie z čínské kultury. [Brno]: Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80-210-4942-0.

[30] POKORA, Timoteus. ČÍNA A ANTICKÝ SVĚT. Listy filologické / Folia philologica [online]. Centre for Classical Studies at the Institute of Philosophy of the Czech Academy of Sciences, 1964, 87(1), 1-16 [cit. 2021-12-30]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/23465247

[31] CHAVANNES, Edouard. Chinese Books Before the Invention of Paper. The Open Court [online]. 1906, 1906(10) [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://opensiuc.lib.siu.edu/ocj/vol1906/iss10/6

[32] HSU, Mei‐Ling. The Qin maps: A clue to later Chinese cartographic development. Imago Mundi [online]. 2008, 45(1), 90-100 [cit. 2022-01-03]. ISSN 0308-5694. Dostupné z: doi:10.1080/03085699308592766

[33] TIANYU, Feng. Culture in Ancient China. Chinese Studies in Philosophy [online]. 2014, 19(3), 3-20 [cit. 2022-01-03]. ISSN 0023-8627. Dostupné z: doi:10.2753/CSP1097-146719033

[34] Tamtéž.

[35] ZHONG, Zhou Baa. The preservation of ancient Chinese paper. Studies in Conservation [online]. 2013, 33(1), 19-21 [cit. 2022-01-01]. ISSN 0039-3630. Dostupné z: doi:10.1179/sic.1988.33.1.19

[36] CHAVANNES, Edouard. Chinese Books Before the Invention of Paper. The Open Court [online]. 1906, 1906(10) [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://opensiuc.lib.siu.edu/ocj/vol1906/iss10/6

[37] ZHONG, Zhou Baa. The preservation of ancient Chinese paper. Studies in Conservation [online]. 2013, 33(1), 19-21 [cit. 2022-01-01]. ISSN 0039-3630. Dostupné z: doi:10.1179/sic.1988.33.1.19

[38] Říše Tchang. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Říše_Tchang#Tisk_z_dřevěných_desek

[39] ZHONG, Zhou Baa. The preservation of ancient Chinese paper. Studies in Conservation [online]. 2013, 33(1), 19-21 [cit. 2022-01-01]. ISSN 0039-3630. Dostupné z: doi:10.1179/sic.1988.33.1.19

[40] Tamtéž.

[41] Tamtéž.

[42] Tamtéž.

[43] Tamtéž.

[44] Tamtéž.

Seznam použité literatury:

1. BOLTZ, William G. The Invention of Writing in China. Oriens Extremus [online]. Harrassowitz Verlag, 2001, 42, 1-17 [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/24053703

2. BUCKLAND, Michael K. Information as Thing. Journal of the American Society for Information Science [online]. 1991, 42(5), 351-360 [cit. 2021-12- 30].

3. CHAVANNES, Edouard. Chinese Books Before the Invention of Paper. The Open Court [online]. 1906, 1906(10) [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://opensiuc.lib.siu.edu/ocj/vol1906/iss10/6

4. HSU, Mei‐Ling. The Qin maps: A clue to later Chinese cartographic development. Imago Mundi [online]. 2008, 45(1), 90-100 [cit. 2022-01-03]. ISSN 0308-5694. Dostupné z: doi:10.1080/03085699308592766

5. HUNG-HSIANG CHOU. Chinese Oracle Bones. Scientific American [online]. Scientific American, a division of Nature America, 1979, 240(4), 134-149 [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/10.2307/24965178

6. LOMOVÁ, Olga, Zlata ČERNÁ a Vladimír ANDO. Hledání harmonie: studie z čínské kultury. [Brno]: Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80- 210-4942-0.

7. POKORA, Timoteus. ČÍNA A ANTICKÝ SVĚT. Listy filologické / Folia philologica [online]. Centre for Classical Studies at the Institute of Philosophy of the Czech Academy of Sciences, 1964, 87(1), 1-16 [cit. 2021-12-30]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/23465247

8. Říše Tchang. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Říše_Tchang#Tisk_z_dřevěných_desek

9. TIANYU, Feng. Culture in Ancient China. Chinese Studies in Philosophy [online]. 2014, 19(3), 3-20 [cit. 2022-01-03]. ISSN 0023-8627. Dostupné z: doi:10.2753/CSP1097-146719033

10. Written Chinese. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2022-01-02]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Written_Chinese

11. ZHONG, Zhou Baa. The preservation of ancient Chinese paper. Studies in Conservation [online]. 2013, 33(1), 19-21 [cit. 2022-01-01]. ISSN 0039- 3630. Dostupné z: doi:10.1179/sic.1988.33.1.19