Literatura a dětský aspekt

Příprava k semináři předmětu ISKM07 Literatura, kultura a humanitní vědy.

Začerňování a přelepování v čítankách - čítanky období protektorátu

Tento odborný text řeší téma cenzury v učebnicích, týká se období Protektorátu Čech a Moravy, jehož období ve vztahu k intelektuální svobodě reflektuje. Tento text se zabývá nejen konkrétními tématy a idejemi, které byly v čítankách cenzurovány, ale jak je patrné dle názvu, tak také samotnými technikami práce s čítankou (začerňováním částí slov, slepováním stránek, vyjímáním slov z rejstříků a obsahů atp.). Text analyzuje konkrétní dochovanou cenzurovanou učebnici z tohoto období.

Tento text mě zaujal, protože mi nikdy nedošlo, že cenzuře podléhaly nejen faktografické učebnice (zejména ty části týkající se českého Národního obrození, prvorepublikového období a problematiky československých legionářů), ale také čítanky. Překvapil mě také široký výběr cenzurovaných textů, především cenzura slova "Slovensko" a "slovenské" z dětských knih.

Takováto čítanka nás nemusí nutit přemýšlet nad tím, do jaké míry jsou dnes dětské knihy a učebnice cenzurované, ale spíše může otevírat debatu nad tím, jaká témata vnímáme jako tabuizovaná a proto je pro děti a mládež schováváme za "začerňování knih".

Od redukcí k autorským adaptacím pohádek - O vydávání pohádek a pověstí v 90. letech od Svatavy Urbanové

Tento odborný text se zabývá rozmachem knih pohádek a pověstí v 90. letech minulého století. Tato analýza pohlíží na téma z hlediska knižního trhu (problematika konzumní produkce) a podoby těchto knih (problematikou simplifikace, redukce, obrazových složek a úprav textů).

Čekala bych, že vzhledem ke zkoumanému období se bude text více zaobírat kulturní změnou - porovnání období totality a demokracie v kontextu publikování pohádek a pověstí.

Zaujala mě otázka vzestupu regionálního folklóru v tomto období se zaměřením na prvek dokumentárnosti, autorka se však zmiňuje o amatérské podstatě těchto aktivit u nadšenců (neznalých poetiky žánrů). V tomto ohledu si dovolím nesouhlasit, jsem velkým příznivcem amatérského psaní, které je v současnosti dále umožňováno skrze možnost publikovat na internetu a odsuzování nadšenců pro nedostatek zkušeností a kvalitní metodologie mi přijde jako zbytečné strhávání kultury pohádek a pověstí, což do značné míry vnímám jako "lidové umění". Naopak mi přijde, že se autorka příliš pohybuje v literární teorii bez apelu na kulturní impakt těchto děl, o kterém příliš nereferuje.

V souvislosti s regionálním zakotvením jsem myslela na další typ folklóru, tentokrát ovšem folklóru s univerzálním místem děje, kterým jsou městské legendy (urban legends). Tyto krátké příběhy kolující městy a sídlišti vypráví příběhy osvobozené od konkrétních osob a míst (často užívaná forma "slyšel jsem, že se tohle stalo kamarádce mojí sestřenice..." nebo "v našem městě...", kde lze doplnit libovolné město). I tyto městské legendy byly účelové, zejména tím strašit děti před možným nebezpečím.

Svět hmyzu v české literatuře pro děti od Mileny Šubrtové

Tento odborný text se zaobírá tematikou zvířat v české literatuře pro děti napříč časem, konkrétně na případě hmyzu.

V tomto textu mě zaujaly dvě knížky, které znám ze svého dětství. První jsou Broučci Jana Karafiáta (druhá polovina 19. stol.), zaujala mě debata o smrti v tomto literárním díle. Také mě překvapilo silně křesťanské ukotvení hmyzích děl a podobný motiv idylické rodiny v přírodě s úctou k Bohu v jak Karafiátově, tak Maršíčkově díle (Noví Broučci, 1936). U čtení této analýzy jsem přemýšlela nad tím, proč je právě hmyz (ze všech možných personalizovaných zvířat v pohádkách) používán k představování tématu smrti.

Ač díla se světluškami vykreslují díla s tématy jako smrt a Boží vůle, Včelka Mája (Waldemar Bonsels, 1912 a její české překlady v roce 1920) otevířá téma zvědavosti a dobrodružství, zatímco další hmyz je narozdíl od včely velmi stereotypní. Je zvláštní, že právě včela, hmyz žijící v úlu v silné hierarchii (podobně jako mravenci a mraveniště jako metafora lidské sspolečnosti) vědomá si svého údělu je vysílána na dobrodužství a objevování, zatímco objevující světlušky, které si metaforicky nosí světlo, aby mohly lépe obdivovat a objevovat svět kolem sebe, jsou v literatuře užité v roli toho druhého. Podobně mě zaujalo užití čmeláků v Příbězích včelích medvídků (1942).

Na konci tohoto článku bylo shrutí současného pohledu na hmyz v dětské literatuře:

Dětská literatura je dnes pouze zlomkem široce multimediálně strukturované kultury a dětští recipienti od ní očekávají zejména relaxační funkci. Příběhy hmyzích protagonistů či z nezvyklé hmyzí perspektivy pak tato očekávání vrchovatě naplňují.

Důraz na multimédia, bezstarostnost a relaxaci mě zaujal, stejně jako odklon od antropocentrismu ve hmyzí literatuře.