Má zkušenost s informačními systémy ve vzdělávání sahá jen do oblasti studentského rozhraní (velice okrajově Edookit na ZŠ, Bakaláři na SŠ, IS MUNI). Tyto systémy na mě vždy působily poněkud robustně až 'neohrabaně', zejména v oblasti navigace.
Navigace byla pro mě osobně hlavním problémem i v případě demo verze Edookitu v učitelském rozhraní. Některé činnosti nejsou příliš intuitivně rozmístěny, pro komplexitu těchto systémů se pak proto používají velmi snadno až po řádném seznámení se se systémem.
V této rovině tak myslím na digitálně méně kompetentní učitele, v případě Edookitu také na rodiče žáků, kteří mají k systému přístup. Na druhou stranu se mi velmi líbí, že se jedná o tak komplexní systém, že obsahuje vše, co mohou učitelé potřebovat a ještě více. Matoucí byl pro mě modul Nástěnky, nebylo mi zcela jasné, k čemu je určen. V takovém případě uvažuji nad tím, jestli se nejedná o běžnou terminologii pedagogů a běžně užívaný pojem, ke kterému nemám jakožto původem knihovník tak blízký vztah.
Čeho bych se obávala v případě používání informačního systému ve vzdělávání (zejména v případě již zmíněných méně digitálně kompetentních pracovníků), je nevyužití všech technologických možností, které systém poskytuje. Pedagog se může naučit pracovat jen s několika málo prvky tohoto systému a zbytek ignorovat, ač mu mohou v budoucnu velmi usnadnit práci. Podobný problém vidím s technologií prezentací (zejména PowerPointu) v hodinách, kdy se učitelé nesnaží nacházet nová smysluplná technologická řešení pro svou praxi.
Přemýšlela jsem také nad dlouhodobým vývojem tohoto systému, některé jeho prvky se zdají přidané v důsledku online výuky během pandemie COVID-19, zejména pak prokliknutelnost z rozvrhu na konkrétní online hodinu.
Edookit bych jistě doporučila, společně s přehledným návodem a školením k používání, také bych však myslela na dostatečnou podporu pro ty pedagogické pracovníky, kteří mohou mít vůči technologiím spíše odtažitý vztah.
コメント