Jak lze využít počítačového zpracování emocí (affective compiting AC) ve vzdělávání?
Velmi mě zaujal projekt MIT, nazvaný Leveraging artificial intelligence for the assessment of severity of depressive symptoms, který ukazuje jakým způsobem můžeme využít data získaná skrze naše mobilní zařízení a wearables (jako chytré hodinky) k rozpoznání symptomů deprese a jejich závažnosti.
Ráda bych se nyní zaměřila na potenciální aplikaci takové umělé inteligence ve školách.
Ve spojdení s umělou inteligencí (AI) sloužící k rozpoznávání obličejů a emocí (spíše než měření přítomnosti negativních emocí bychom se měli spíše zaměřit na posuzování absence těch pozitivních) mohou být tato data vyhodnocována AI v kombinaci s AC v rámci preventivního systému, který v případě korelace naměřených dat se symptomy upozorní učitele/pedagogického pracovníka na přítomnost symptomů deprese u konkrétního studenta.
Právě k rozpoznávání a vyhodnocování emocí na základě snímání obličeje nalezneme v současnosti (např. AI vyvíjená Visage Technologies), která může být použitá k vyhodnocování absence pozitivních emocí během online vyučování a na základě dat pak upozornit vyučujícího na případné problémy. Nesmíme zapomínat na to, že každý může mít špatný den, přesto bychom si měli všímat dlouhodobých patternů.
Samozřejmě musíme brát v úvahu, že AI ani pedagogický pracovník nemohou diagnotikovat psychické onemocnění, proto by v takovýchto případech bylo vhodné pohovořit si s konkrétním jedincem - pokud bude vykazovat během tohoto rozhovoru další znaky deprese či jiného psychického onemocnění je pak důležité vhodně a přiměřeně jednat (v případě, že se jedná o nezletilého, informovat zákonného zástupce, pokud se jedná o dospělého člověka navrhnout návštěvu psychologa).
Zejména na počátku studia (ať už v nižších stupních základních škol nebo při nástupu na střední školu nebo univerzitu) může včasné upozornění na možné problémy, pak případná diagnóza a léčba, být naprostým game-changerem pro konkrétního žáka/studenta, která ovlivní nejen zbytek jeho studia, ale také následný vstup do dospělého života.
Moje další úvahy se také soustředily na získání a vyhodnocení dat v oblasti "aktivity" žáků/studentů při výuce a v přípravě, což může být považováno za kritickou metriku v oblasti vzdělávání, ač je obtížně univerzálně definovatelná. Úroveň nadšení a aktivity není určená jen k rozdávání 1 nebo 5 za aktivitu, je podmíněná jak samotným studentem (jeho zájmy, schopnosmi, dalšími životními okolnostmi), vyučujícím, způsobem výuky/použitou metodou nebo také obsahem výuky.
Přesto jsem chtěla v rámci tohoto rozjímání upozornit na metriku "aktivitu" jako na možnou proměnnou, kterou můžeme monitorovat ve vzdělávání a která může být ukazatelem mentálního stavu jedinců ve třídě.
Comments