Odborná esej k předmětu ISKM12 Organizace znalostí
Sémantický web je označován jako Web 3.0, přičemž první koncepce Webu byla koncipována jako síť propojených dokumentů, a druhá je podmíněna explozí zařízení a softwareových aplikací, včetně platforem jako jsou sociální sítě (Calaresu, M., & Shiri, A., 2015).
Idea či koncepce sémantického webu byla představena jako extenze pragmatické roviny webu Timem Bernersem-Lee v roce 2001, s cílem asistovat lidským znalostem (Haralambous & Lenca, 2023). Však právě mnohočetnost znalostí, tedy množství interpretací té samé skutečnosti, podmíněných kulturou, dalo za vznik další vrstvě webu – webu sociálních reprezentací, který by obsahoval sociální reprezentace událostí, situací a artefaktů různými komunitami (Haralambous & Lenca, 2023). Krásným příkladem kulturní podmíněnosti takovýchto jevů je Wikipedia, kde můžeme nalézt rozdílné informace o stejných jevech při přesouvání se mezi články v různých jazycích.
V rámci této odborné eseje se zaměřím na kulturní rozměr sémantického webu, tedy na způsob, jakým společenský a kulturní kontext ovlivňuje tuto technologii od samotné koncepce až po praktický design webu jako udržitelné platformy splňující faktory použitelnosti, efektivity a uspokojení uživatelových potřeb.
Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy definuje sémantický web jako:
“Koncept webu založený na obsahu, který je vytvořen a strukturován podle určitých pravidel a standardů a umožňuje tak efektivnější a snadnější vyhledávání informací. Realizace sémantického webu předpokládá implementaci standardů pro sémantickou (RDF), strukturální (XML) a syntaktickou (URI) složku architektury webových dokumentů; výsledkem aplikace uvedených standardů bude konzistentní logická struktura dat, která bude implicitně vyjadřovat význam zaznamenaných informací.” (Celbová, L., 2003)
Sémantika je nauka o významu, která studuje jak jsou koncepty zakódované do jazyku skrze systém symbolů a tím zprostředkovávají komunikaci mezi entitami (Calaresu, M., & Shiri, A.; 2015).
Calaresu a Shiri (2015) navrhují vnímat sémantický web jakožto digitální informační prostředí poskytující informační služby, založené na ontologiích, nad jehož optimalizací, zlepšováním a doručováním informačních služeb a produktů bychom měli nadále kreativně přemýšlet. V tomto pojetí sémantického webu je zajímavá rovina služby, kdy pozorujeme, jak začínáme vnímat web jako digitální prostor vhodný právě k tomuto účelu, což bude klíčové v současném výzkumném horizontu sémantického webu i webu jako takového.
Matematicky vykreslujeme sémantický web jako soubor grafů, jejichž uzly reprezentují koncepty (a instance konceptů) a linky reprezentují vztahy mezi koncepty, které jsou elegantně ošetřeny logickými formulemi k jejich definování (Haralambous & Lenca, 2023). Matematická reprezentace nám ukazuje důležitost provázanosti jednotlivých konceptů mezi sebou – tedy jak je pro sémantický web důležitá provázanost mentálních konstruktů.
Calaresu a Shiri (2015) přirovnávají internet, jeho architekturu a dokumenty ke kapkám v širém oceánu dat, kde každá kapka obsahuje hodnotné perličky informací, jejichž hodnota je promrhána pokaždé, když nejsou objevené při každém znovu-vyhledání na správný vyhledávací dotaz.
Kdybychom se od této metafory odrazili a vykreslili sémantický web jako oceán, museli bychom vstoupit do oblasti molekulární fyziky, která by za pomoci silových působení mezi atomy a molekulami vody mohla přinést zajímavou metaforu sémantického webu (i když zatěžko posouditi jak moc by se tato metafora skutečně blížila realitě). V takové metafoře by – podobně jako v molekulární fyzice – byly klíčové ty síly, které drží koncepty pohromadě, a to vztahy mezi nimi.
Mentální reprezentace je předmětem mysli, který používáme při komunikaci (Haralambous & Lenca, 2023). Sociální reprezentace zahrnují názory, hodnoty a praktiky umožňující komunikaci mezi členy skupiny či komunity a podtrhují sociální život jedince a jeho členství ve skupině či komunitě (Haralambous & Lenca, 2023). Často jsou takové reprezentace neuvědomělé, považované členy za samozřejmé a je možné je zkoumat při hodnocení odlišných názorů, kdy tyto často implicitní reprezentace vycházejí najevo (Haralambous & Lenca, 2023). Jeden z prostorů, v němž vycházejí reprezentace, kulturně podmíněné předsudky a názory najevo, je právě web.
Kromě samotné koncepce webu jako takového přináší sémantický web nový způsob interakce s obsahem webu, především s jeho vyhledáváním. Klasické (tedy tradiční) vyhledávací systémy pracují na principu indexování, kde softwaroví agenti prochází web a ukládají data a metadata do databází, tzv. vyhledávacích indexů, které pracují převážně na principu klíčových slov, na jejichž základě následně funguje vyhledávání informací – tedy při zadání klíčových slov v rámci dotazu nám vyhledávač zobrazí ty výsledky, které nejblíže odpovídají dotazu (Calaresu, M., & Shiri, A.; 2015).
Již v rámci webu 2.0 můžeme pozorovat jistou změnu v rámci vyhledávání obsahu, tedy přechod k personalizaci obsahu a doručování informací přímo uživateli bez nutnosti zadávání vyhledávacího dotazu. Také v rámci sociálních sítí můžeme pozorovat sociální rozměr sdílení informací a jak již nyní jiným způsobem uživatel přichází a interaguje s informacemi.
Haralambous a Lenca (2023) přicházejí s ideou ohledně budoucnosti webu, kterou vidí ve webu pragmatickém. Sémantický web je definován výměnou informací, dokumenty, softwareovými agenty analyzujícími obsah, sémantickými popisy, ontologiemi, logikou deskriptorů a reprezentací znalostí a hledáním služeb (Haralambous & Lenca, 2023), zatímco vize webu následujícího – pragmatického, soustředěného zejména na komunikaci a kolaboraci – oponuje kolaborací, akcemi, agenty provádějícími tyto akce, konverzací a shodou, komunitami, teorií komunikace a multi-agentovými systémy a v neposlední řadě komplexními adaptabilními službami.
V určité podobě se již s prvky webu pragmatického setkáváme na platformách jako jsou sociální sítě, kde se klade důraz na akce (v podobě reakcí na obsah jako jsou komentáře či další hodnocení příspěvků) a komunikaci. Rovina kolaborace je zřejmá v remixové kultuře webu, kde je běžnou praxí využívat grafické, audio či audio-vizuální formáty k úpravě a dalšímu sdílení obsahu, např. v podobě fenoménu označovaného jako “meme”.
Roli kultury v procesu vývoje softwaru a vztah mezi kulturou a použitelností je problematika hojně řešená výzkumy v oblasti interakce člověk-počítač (human-computer interaction - HCI) (Reinecke, K., 2007). Výzkum v oblasti HCI cílí k identifikaci takových metrik, které mohou ukazovat na užitečnost interaktivních systémů (Banaida, M., 2021). Jednou z těchto metrik může být právě kultura.
Design libovolné služby či produktu pro kulturně diverzní cílovou skupinu je nesmírně obtížným úkolem, obzvláště jedná-li se o něco takové velikosti, jako je web.
Velkou překážkou v dosahování množství znalostí uložených na internetu spatřuji v jazykové bariéře, projevu kulturní bariéry v přístupu ke znalostem. Právě díky významům slov, symbolům a kulturnímu kontextu nám i s pomocí strojového překladu může být zabráněno v přístupu k takto zakódovaným znalostem v jiném jazyce. Možné řešení je možné spatřovat v překladu s pomocí umělé inteligence schopné porozumět kontextu a rozkódovat takovýto kontext z přirozeného jazyka. I v takovémto případě bychom měli brát v potaz možnost textově zakódovat netextový obsah, jako obrazy a videa. Zejména v případě infografik, bannerů nebo datových vizualizací nám uniká mnoho zajímavých a přínosných informací, protože se nejedná o strojem čitelné infromace bez přidané klasicky textové roviny.
Kromě samotného problému překladu však narazíme na další problém, který by nemusel být na první pohled tak patrný. Samotný překlad nezajistí plnou lokalizaci webu jako takového pro novou kulturní skupinu. Zejména v případě multi-jazykového webu musíme jako webový designéři dbát na kulturní kontext - tedy designujeme-li web v mateřském jazyce jeho uživatelů, zvyšujeme tím uživatelskou spokojenost, stejně jako použitelnost, zatímco pouhý překlad webu postrádá takto jasný impakt (Banaida, M., 2021).
Kulturní lokalizace libovolného softwaru včetně webu je časově náročná a velice drahá aktivita, zároveň je však také náročná pro obtížnost při formulování implicitních preferencí (Reinecke, K., 2007).
Kulturní rozdíly zahrnují symboly, významy, hodnoty, názory, postoje a normy, což je považováno za nejobtížnější při vytváření použitelných systémů a jejich hodnocení (Banaida, M., 2021). Dle Banaida (2021) kultura značně ovlivňuje snadnost použití, naučitelnost (jak snadno se naučí uživatel s webem pracovat – ang. learnability) a uspokojení uživatelů při interakci s webovým designem. Metrika naučitelnosti (ang. learnability) označuje snadnost uživatele pracovat a naučit se pracovat s webem, uspokojení v rámci IT vnímáme jako pozitivní postoj ke způsobu, jakým používáme produkt (či službu). Mezi další důležité metriky a faktory při sledování vlivu kultury na webový design je efektivita, obsah, design, překlad a použitelnost (Banaida, M., 2021).
Banaida (2021) přichází s pojmem “culturability”, spojením slov kultura (culture) a použitelnost (usability), přičemž použitelnost vnímá s důrazem na cíl systému sloužit cílovým uživatelům s minimem chyb a nejjednodušší navigací skrze systém k uspokojení uživatele. Zároveň je důležitá rovina odhalení chyb ohrožujících tento cíl.
Mezi desatero heuristik pro design interfaceu patří viditelnost systémových statusů (zpětná vazba), shoda systému s realitou (metafora), uživatelská kontrola a volnost (navigace), konzistence a standardy (konzistence), předcházení chybám (prevence), rekognice spíše než pamatování, flexibilita a snadnost použití, estetika a minimalistický design, pomoc uživatelům při orientaci a s chybami, pomoc a dokumentace (Banaida, M., 2021).
K tvorbě softwaru či webových stránek je využíváno modelování uživatelů, do kterého Reinecke (2001) připojuje kulturní rovinu k lepší kulturní personalizaci webu. Mechaniky personalizace čerpaly především z analýzy uživatelova navigačního chování, konkrétně se tedy jedná o pohyb na webu, jako pohyby a akce myši včetně klikání, znovunačítání stránky nebo scrollování. Kultura zásadně ovlivňuje způsob, jakým uživatel webem prochází, tedy surfuje (Banaida, M., 2021), proto i tyto akce můžeme považovat za její projev a lze je zkoumat. Sémantický web je v Reineckeho pojetí vnímán jako řešení pro kulturní personalizaci webu.
Čermák (2020) ve své studii porovnává webové stránky 9 zemí (Rakousko, Chile, Čína, Japonsko, Litva, Nigérie, Saudská Arábie, USA a ČR) k identifikaci těch webových elementů, jenž disponují kulturní dimenzí, za účelem úpravy těchto elementů pro lepší kulturní adaptaci webu. Mezi takové elementy dle Čermáka (2020) patří: loga, postranní panely, navigace (vertikální, horizontální, multi-level, ikonický, piktografická), bannery a slidery (statické, dynamické, širokoúhlé, drobné), kontaktní údaje, formuláře, online chaty, sekce novinek (nadpisy, grafika, anotace, text), události, newslettery, vyhledávací okna, reference, fóra, sekce otázek a odpovědí (FAQ), obrázky a videa, mapa webových stránek, slogany, symboly, nadpisy, personalizace. Další sledované metriky jsou hustota informací, barevné schéma, saturace a jasnost, poměr textové a grafické stránky webu, komplexita designu.
České webové stránky vykazují organizovanou informační hierarchii, většina informací se nachází na povrchu, kolem kterého je uspořádán obsah, mají lineární a jasnou navigaci, mají tendenci ukazovat pozici uživatele na webu, což se vztahuje ke kulturní náklonnosti k vyhýbání se nejistotě a vysoké dlouhodobé orientaci (Čermák, 2020). Naopak japonské webové stránky mají omezené možnosti navigace a limitované možnosti, s důrazem na jasné barvy, kontrastní design, což se vztahuje k vysokému důrazu na maskulinitu (Čermák, 2020).
Západní webový design zastoupený USA je charakteristický pro vytučněné písmo, bloky textu, jedním sloupcem a jednou fotografií v oblasti nadpisu, s poměrně stabilně umístěnou navigací v pravé horní části stránky, a tlumenějšími barvami (Doi & Murata, 2019). Oproti jiným zkoumaným zemím (Čína, Japonsko, Brazílie) se mezi stránkami nenachází příliš webů s bílou barvou na pozadí (Doi & Murata, 2019). Lokalizace webu není funkční jen pouhým překladem, ale také obsahem a designem (Čermák, 2020).
Doi a Murata (2019) ve svém výzkumu kulturního impaktu na webový design dochází k závěru, že japonské webové stránky často používají nadpisy a odrážky, což odůvodňují písmem – japonským Kanji, a celkového charakteristického designu, kterému často dominují tři sloupce a navigace v zápatí a především velice častým užíváním bannerů.
Dle výzkumu (Banaida, M., 2021) mají uživatelé z Číny tendenci pokládat za důležitější efektivitu systému nad jeho snadností užití, zatímco uživatelé z Indonésie jsou opačného názoru.
Hovoříme-li o webdesignu, a zejména webdesignu v komerční sféře, považuji za nutné zde konstatovat své podezření, že mnohé výzkumy týkající se právě designu webových stránek jsou motivovány právě marketingovými motivy a cílem organizací pronikat na zahraniční trh, ale také pro poskytování kvalitních služeb co nejširšímu okruhu uživatelů. Čermák (2020) explicitně podotýká , že cílem adaptace webových stránek je proniknutí na nový trh a především zlepšení komunikace se zahraničními uživateli.
Již při prvním pohledu na webové stránky můžeme vidět, jak se (nejen esteticky) liší koncepce webu společně s kulturou. Díváme-li se na web takový jako na kulturně citlivé médium, pak můžeme sledovat kulturu jako takovou, její vztah k estetice, designu, jazyku, ale především organizaci konceptů, vztahů mezi nimi a způsob myšlení jako takového. Web nám otevírá možnost nahlížet na další formát, v rámci kterého organizujeme, třídíme a uchováváme znalosti a dokonce i běžná webová stránka nám v tomto ohledu může přinášet ovoce. Zároveň se jedná o velice zajímavou výzkumnou oblast, která si jistě zaslouží více pozornosti pro vytvoření skutečně funkčního sémantického webu a vytváření co možná nejkvalitnějších služeb.
Seznam použité literatury:
1. Benaida, M. (2021). Significance of culture toward the usability of web design and its relationship with satisfaction. Universal Access in the Information Society, 21(3), 625–638. https://doi.org/10.1007/s10209-021-00799-y
2. Calaresu, M., & Shiri, A. (2015). Understanding Semantic Web: a conceptual model. Library Review, 64(1/2), 82–100. https://doi.org/10.1108/lr-09-2014-0097
3. CELBOVÁ, L. Sémantický web. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2024-01-12]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000556&local_base =KTD
4. Čermák, R. (2020). Culturally Sensitive Website Elements and Features: A Cross-National Comparison of Websites from Selected Countries. Acta Informatica Pragensia, 9(2), 132–153. https://doi.org/10.18267/j.aip.137
5. Doi, T., & Murata, A. (2019). Cross-Cultural analysis of top page design among Brazilian, Chinese, Japanese and United States web sites. In Advances in intelligent systems and computing (pp. 609–620). https://doi.org/10.1007/978-3-030-20145-6_61
6. Haralambous, Y., & Lenca, P. (2023). Beyond the semantic web: towards an implicit pragmatic web and a web of social representations. Future Internet, 15(7), 239. https://doi.org/10.3390/fi15070239
7. Reinecke, K. (2007). Cultural adaptivity for the semantic web. In Springer eBooks (pp. 946–950). https://doi.org/10.1007/978-3-540-76298-0_75
Comments